Ústavní soud rozhodl ve věci sporu rodičů o očkování
Rozhodnutí Ústavního soudu o očkovací povinnosti a participačním právu dítěte ve sporu rodičů o očkování
Ústavní soud v Brně svým rozhodnutím ze dne 30.10.2018, ve věci sp.zn. II ÚS 725/18 rozhodl ozamítnutí ústavní stížnosti stěžovatelky (ve sporu rodičů s odlišným názorem na očkování jejichjedenáctileté dcery), když ve sporu rodičů uspěl otec, který s očkováním souhlasil, a chybějící souhlas matky byl nahrazen rozhodnutími soudů (nejprve soudu okresního, a pak i soudu krajského, jakosoudu odvolacího). Matka, která s očkováním nesouhlasila, si proti tomuto postupu podala ústavní stížnost, která byla zamítnuta.Ústavní soud však v této souvislosti shledal, že v řízení byla porušena základní práva stěžovatelčiny jedenáctileté dcery, konkrétně její právo na participaci na řízení, které se jí dotýká, podle čl. 12Úmluvy o právech dítěte a právo na projednání věci v její přítomnosti podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. I když jedenáctiletá dcera nebyla účastnicí řízení, Ústavní soud konstatoval, že fakticky se před soudy jednalo o zásahu do její fyzické integrity (provedení očkování),avšak dívka nebyla s vedením řízení náležitě seznámena a do řízení zapojena. I když okresní souddívku vyslechl a zjišťoval její názor (dívka s očkováním nesouhlasila), soud však dívce nesdělil, proč sejí na tento názor ptá, jaké řízení se vede, jaká v něm má práva, a samozřejmě nebyla následně informována ani o výsledku tohoto řízení (když rozsudek se doručoval pouze účastníkům řízení). Ústavní soud tak ve svém ústavním nálezu zdůraznil, že i nezletilé dítě je plnohodnotným účastníkem řízení, které se jej bezprostředně dotýká; má tedy právo být důležitým aktérem řízení, nikoli jen objektem ochrany či pasivním pozorovatelem rozhodování o své záležitosti. Právo dítěte být slyšeno v řízení, které se jej týká, zaručené čl. 12 Úmluvy o právech dítěte, seneomezuje na pouhé zjištění názoru dítěte na projednávanou záležitost, dítě nemůže být vnímáno jen jako zdroj informací. Toto právo naopak zahrnuje další komunikaci s dítětem a informování jej o řízení, včetně toho, jak nakonec bylo rozhodnuto v jeho záležitosti a jak byl zohledněn jeho názor, pokud se dítě vyjádřilo. Za dodržení tohoto práva přitom odpovídá soud. Pokud je dítě způsobilé k tomu, aby v řízení bylo vyslechnuto přímo soudem, a neodporuje to ani jeho nejlepšímu zájmu, pak by to měl být také přímo soud, kdo dítěti své rozhodnutí přístupnou formou vysvětlí. Takové informování dítěte přímo soudem jako nestrannou a neutrální autoritou je zcela zásadní tam, kde rodiče dítěte či jiné osoby mu blízké vystupují v soudním řízení proti sobě, a proto poté ani nemusí být schopni dítě nezkresleně informovat o průběhu a výsledku řízení.
Zdroj: Ústavní soud, nález Ústavního soudu sp.zn. II ÚS 725/18